Vyrazit na další cestovatelské putování v době pandemie byla výzva. Po dlouhém zvažování jsme vybrali Kypr kvůli rozumným protiepidemickým podmínkám a mnoha raritám na focení. Půl dne před odletem pípla zpráva od letecké společnosti, že let bude uskutečněn a nebude se rušit. V tu chvíli jsme jásali urychleně začali řešit odlet. Urgovali jsme odběrové centrum a během toho vyrazili narychlo vyzvednout nový fotoaparát do prodejny. Protože kdy je nejlepší čas si pořídit novou techniku než v době, kdy potřebujete fotit, že? Tři hodiny v letadle jsou přece dostatečný čas na pročtení nového manuálu… Myšlenka hezká, praxe je však někde úplně jinde. Obzvlášť když pak ty tři hodiny na palubě řve dítě a přivádí vás k nepříčetnosti po nedostatečném spánku.

Ve chvíli, kdy jsme přistáli na letišti v Paphosu mi to bylo jedno a hlavně, že jsme tady! Hned na letišti na nás dýchl teplý vzduch a úplně jiná atmosféra. Vyřízení náležitostí na letišti i půjčení auta šlo pak už velmi snadno a rychle. A pak nastal ten vtipný moment, na který jsme se připravovali předem. Řízení na opačné straně! A že to byl zážitek. Trvalo dva dny si na to alespoň trochu zvyknout, kontrolovat správnou stranu silnice a nesnažit se jezdit na kruhovém objezdu na druhou stranu. 

Naše putování začalo v Paphosu a v poklidném tempu pokračovalo ještě další dva dny. Návštěvy rozličných pláží, útesů, dlouhé procházky a návštěva nádherné zoo. Jenže to bych nebyla já, abych nepotřebovala projet všechno, co jen trochu zavání tím, že je zajímavé. A tak jsme třetí den vyrazili do oblasti Avakas Gorge. Jedná se o cestu údolím mezi skalami, která postupně vede řekou a můžete zde vidět dechberoucí přírodu kaňonu přímo z říčky. Voda byla příjemně chladná, potkali jsme divoké kozy a bylo to bezvadné. Hned poté nás čekala návštěva želví pláže, která je “jen” o pět kilometrů dál. Už na začátku trasy na mě manžel hleděl se skeptickým výrazem, zdali tohle myslím vážně a že ta cesta rozhodně nevypadá sjízdně. Jenže želvičky, ne? To prostě musíme vidět… A tak jsme jeli rallye Kypr. Doslova. Cesta byla z prašné zeminy, písku, rozbitého štěrku a kamenů. Manžel to popisoval jako všechny frakce kamenného lomu. Celých pět kilometrů mě proklínal, zbytek cesty na pláž jsem si vyslechla, co si myslí o mých skvělých nápadech a že příště to jdu pěšky. Ovšem na želví pláži ho to přešlo. Přeci jen v momentě, kdy vstoupíte na pláž a vidíte řady ochranných košů kolem snůšek vajíček a víte, že už za dva týdny z toho budou malé želvičky, tak vás nějaké rallye netrápí. Navíc je to nádherná pláž na koupání a najdete zde endemické orchideje. Jenže tou cestou musíte zase zpátky. A protože jsem věděla, že stejně bude nadávat a proklínat mě, tak jsem z toho za hlasitého komentování ostrá vpravo, vlevo šutry a hele támhle je sráz do moře udělala zábavu. Tedy spíš pro mě. Myslím, že tuhle cestu asi nikdy nezapomene. A kdyby jen v té době tušil, že mám mnoho dalších nápadů…

Přejeli jsme na sever, užili si Afroditiny lázně a podél moře jsme vyrazili dál. Na seznamu byly další pláže, jeskyně a vnitrozemí. A tady se odpoledne objevil můj další skvělý plán. Přespíme v ubytování pod Olympem. Ano na Kypru mají velmi originálně pojmenovanou nejvyšší horu. Nápad super, jenže víte jak vypadají na Kypru silnice v horách? Už jsem zmiňovala rallye Kypr, že? Tak v tomto případě sice byla asfaltová silnice, ale rozhodně nebyla ani široká a ani úžasně sjízdná. Silnice v místních horách je fakticky jen směs zatáček co se náhodně nalosovala při stavbě a při troše štěstí vám nepřekáží popadaná skála nebo stromy. Ve chvíli, kdy jsme se ocitli v horách, už opravdu fungovalo jen navigování typu: ostrá vpravo, pozvolná vlevo, esíčko a pak táhlá doprava a bacha kameny! Bylo to náročné na mluvení, soustředění a opravdu oceňuji řidičské schopnosti mého muže. Co se ovšem musí nechat byl ten výhled. Vždy byla možnost někde zastavit a prostě se kochat lesem, horami a mořem na pozadí. Tak nádherné výhledy se hledají těžko a člověk si je pamatuje celý život…

Další den započal výletem na Olymp. Jen zde místo antických chrámů mají britskou radarovou základnu a úplně vás s foťákem nevidí rádi. Taky je tu jedna lanovka a prý ta suť kamenů po které jsme šli je sjezdovka. O kousek dál však máte výhled na obě strany ostrova a je to opravdu dechberoucí. Potřebovali jsme toho však za den vidět hodně a tak jsme vyrazili dál brzy. Následovala návštěva botanické zahrady, kyperských muflonů a poté hlavního města. A zde to byl vlastně největší šok. Ve městě je doposud znát válečný konflikt minulých let a rozdělení města na dvě části tomu opravdu nepomohlo. Protože chci vidět vše, tak jsme zamířili do malých uliček přesně na pomezí demarkačního pásma. A musím uznat, že je divný a nepříjemný pocit, když stojíte na jedné části, před sebou vidíte několik pruhů ostnatého drátu, vlajku turecké části ostrova a varování, že oblast je ještě stále zaminovaná a ať do ní rozhodně nevstupujete. A tak jsme hned další den vyrazili z hlavního města zase na jih, protože tam směřovalo naše hlavní putování!

Pro fotografy koní je zajímavá jedna tradice. A ta má dlouhé uši, velké nozdry a obří rozsah intonace a zvuků. Touto tradicí jsou kyperští oslíci a jejich vliv najdete po celém ostrově. Najdete je na suvenýrech, mozaikách, a k tomu Řekové rádi používají osla jako nadávku na Kypřany. Oslíci jsou na Kypru po boků lidí již dlouho. Změna však přišla v době invaze Turků (1974), kdy farmáři museli své oslíky opustit a nechat napospas osudu, když utíkali před tureckými vojsky. A tak se oslíci stali opět divokými. V současné době to tak je jedna z posledních divoce žijících oslích kolonií.

A čím jsou kyperští oslíci zajímavý a odlišní? Obvykle mají výšku mezi 120 – 132 cm a váží kolem 250 – 300 kg. Jsou schopni přepravovat náklad o váze 75 kg i těžší. Dříve byli oblíbení u vojáků, protože dokázali bezpečně překonávat hory a rokle, aniž by padali dolů tak jako koně. V některých podkladech jsou kyperští oslíci popisováni jako neomylné baletky, které vědí kam šlápnout a nepanikaří v jakémkoliv terénu. Za druhé světové války kvalitu oslíků v horách nepřekonala ani technika. Dokonce existovali v armádě specialisté, kteří oslíkům odstraňvali hlasivky, aby jejich pozici neprozradili nepřátelům. Dnes jsou oslíci symbolem sjednocení. Lidé z obou stran hranic bojují za přežití divokých kyperských oslů a snaží se vytvořit přírodní rezervace, kde budou oslíci spokojeně žít. Kromě toho vzniklo několik farem, které se starají o nemocné nebo zraněné oslíky či řeší jejich genofond pro další přežití. Dříve bylo možné potkat oslíky volně se potulující po plážích. Dnes to již tak běžné není, protože se je bohužel farmáři a developeři snažili vyhubit. I tak zůstalo zachované velké stádo v oblasti poloostrova Karpas. To je však na turecké části hranice. Pokud chcete oslíky vidět, je to možné i na kyperské (řecké) části ostrova. Oslíky najdete na několika oslích farmách, v Pafos Zoo (kde mají i různé další typy oslíků pro porovnání) nebo ve výzkumném centru univerzity u Athalassa National Forest Park, kde je k vidění i vzácná zlatá varianta.

My jsme za oslíky zavítali do Golden Donkeys Farm. Je to jedna z největších farem oslíků v Evropě a mají okolo 170 oslíků. Tato farma si zakládá na uchovávání kyperských tradic. A tak tu najdete ukázky řemesel, nejstarší olivovník na Kypru, mnoho místních ovocných stromů či produkty z oslího mléka. Kromě kosmetiky se z oslího mléka dělá také zmrzlina nebo likér, který je opravdu výtečný! Tato farma se zasazuje o zachování oslí komunity a je možné je navštívit, oslíky fotit či krmit jejich krmivem (které je možné si na místě zakoupit) a dokonce je možné si domluvit i vyjížďku po okolí. V době hlavní sezony pořádá farma řadu vzdělávacích akcí.

A jací vlastně kyperští oslíci jsou? Neskuteční dobráci. Oslíci mají příjemnou a zvídavou přátelskou povahu. Rádi se mazlí, zaujme je kdeco a jsou ochotní s vámi pro kousek karobu spolupracovat. Oslí hříbátka a omladina miluje drbání a to jak na čumáku, za obříma ušima nebo na pozadí. Srst je huňatá a postupně s věkem hrubne. Nejčastější zbarvení je tmavě hnědé se světlým čumákem a orámováním kolem očí. Dále pak potkáte tmavě šedé se světlejším nosem a břichem. Jediné zklamání bylo, že si jedno oslátko nemohu přibalit na palubu letadla.

Pro milovníky přírody to na Kypru ovšem oslíky nekončí. Najdete zde mnoho endemických tvorů i rostlin. Kypr je tak ideálním místem, kde fotit přírodu, zvířata a zároveň si odpočinout u moře na krásné pláži. Přesto, že dávám přednost chladnějším a deštivějším destinacím, tak Kypr byl příjemnou a krásnou volbou plnou překvapení.

Oslíkům z Kypru zdar!

PS: a jak to dopadlo s novým fotoaparátem? Však pod tlakem se vše učí nejrychleji. A také člověk nejvíc nadává… 🙂

Farma Golden Donkeys (http://www.goldendonkeys.com/)

Fotoaparát: NIKON D7500

Objektiv: TAMRON 18-400mm F3.5-6.3 Di II VC

Článek vznikl pro online magazín Jak fotit koně.